Historie MHD České Budějovice
Trolejbusy:
Díky velké frekvenci na centrální hřbitov uvažovalo město o prodloužení tramvajové dopravy až ke hřbitovu, jenže tramvajové koleje se nemohly položit přes plzeňskou a pražskou železnici a tak v průběhu listopadu 1909 začal jezdit trolejbus (elektrobus). Žlutohnědě natřený vůz velikosti menšího tehdejšího autobusu jezdil od konečné tramvaje na Pražském předměstí (Plzeňská zastávka) až k hřbitovu na 1,6 km dlouhé trase. Lidé mu říkali "hřbitovní trolejbus". Byl jedním z prvních v českých zemích (úplný primát měla trolejbusová linka z Českých Velenic do Gmündu). Trolejbusy byly v té době opravdovou vzácností a jezdily jen v několika málo evropských městech. Trolejbus vyrobila firma Deimler- Stoll, elektromotory byly zabudovány přímo v nábojích zadních kol. Trolejové vedení bylo samozřejmě dvouvodičové, ale jednostopé. Sběrač proudu měl tvar vozíčku a pohyboval se na kolečkách po trolejích spojen kabelem se zástrčkou s vozem. Když jely proti sobě trolejbusy dva, museli si řidiči v místě křížení zástrčky vyměnit a pak pokračovat. Na svou trať byl trolejbus dopravován z tramvajové vozovny nejdříve po vlastní ose tažen párem těžkých koní a později na podvozku taženém tramvají. Jezdily necelých pět let, na začátku 1. světové války (r. 1914) byly zabaveny pro armádu.
V roce 1947 město rozhodlo o vybudování sítě trolejbusové dopravy. Během roku 1949 postupně začala výstavba sloupů, trolejového vedení včetně výhybek, měníren, hal pro trolejbusy ve vozovně (dnes DP autobusy).
V říjnu roku 1948 byla dokončena první trať. Trolejbusy začaly jezdit z vozovny přes Senovážné náměstí, Mariánské náměstí do Čtyřech Dvorů. Po úplném dokončení celé výstavby 28.10.1949 zahájily trolejbusy provoz v celé síti, tedy na těchto trasách: Senovážné náměstí - Čtyři Dvory od 28.10.1948, Nádraží, Rudolfov od 6.8.1949, Okružní linka od 6.8.1949, Nádraží - Suché Vrbné od 7.8.1949, Senovážné náměstí - Plzeňská zastávka od 11.9.1949, Plzeňská - Centrální hřbitov od 29.10. 1949, Centrální hřbitov, Nemanice od 29.10.1949, Rožnov - Senovážné náměstí od 29.10.1949.
První trolejbusy byly francouzské, značky VETRA. Samotné elektrické zařízení montovalo až ČKD Praha. Úplně první trolejbus dopravili z Prahy do Českých Budějovic po vlastní ose a dočkal se uvítaní, svou první elektrickou jízdou na zbrusu nové trase z Pražského předměstí (od Plzeňské zastávky) v polovině října 1948.
Od 1.1.1950 se stala síť trolejbusové dopravy součástí Dopravního podniku a byla tak vyjmuta z majetku JČE. Od roku 1951 byl již vozový park doplňován tuzemskými trolejbusy ze Škody Plzeň.
V roce 1959 měřila celá trolejbusová síť již 23,9 km a existovaly tyto linky: A: Čtyři Dvory - Nádraží; B: Nádraží - Rudolfov; C: Senovážné náměstí (Pošta) - Centrální hřbitov; D: Senovážné náměstí (Pošta) - Nádraží - Rožnov; E: Nádraží - Suché Vrbné; F: Senovážné náměstí (Pošta) - Mladé; G: okružní linka.
V dalších letech se spojily některé na sebe navazující spoje a nesly nové označení číselnou řadou 1 až 4.
V roce 1960 vlastnil Dopravní podnik již 43 trolejbusů, jenže nad jejich osudem se začala stahovat mračna. Provoz trolejbusů vycházel o 0,40 - 1,10 Kčs dráž než autobusy, navíc po 20 letém provozu bylo nutné rekonstruovat měnírny, trolejové vedení, kabeláže i renovovat vozový park. Při rekonstrukcích výpadovek z města musely navíc nahradit trolejbusy autobusy. Tyto důvody se staly záminkou pro zrušení celé sítě trolejbusové dopravy a jejího nahrazení autobusy.
24. března 1968 zrušili provoz na trase Čtyři Dvory - Nádraží - Rudolfov a nahrazen autobusovou linkou číslo 1. Takto se pokračovalo dál a poslední trolejbus dojezdil na lince Rožnov - Nádraží - Suché Vrbné a nahradil ho autobus číslo 3.
Na sklonku 80. letech však začala znovu trolejbusová fungovat, díky programu vlády na zlepšení životního prostředí ve velkých městech v ČSSR. Dnes (leden 2000) již jezdí ve městě opět 5 linek trolejbusové dopravy (čísla 2, 3, 14, 15, 17) na nejfrekventovanějších trasách.
Tramvaje - Pouliční
elektrická dráha:
Začátkem roku 1907 městská rada 40 tisícových Českých Budějovic rozhodla vybudovat pouliční kolejovou dráhu. K rozhodnutí vedla radu hlavně otázka prestiže, protože včele města stáli Němci, jenž se chtěli vyrovnat bohatým německým severočeským městům. Již ve dnech 29.11. a 2.12.1907 podepsali smlouvu s vídeňskou firmou Internationale Elektrizitäts-Gesellschaft, která získala právo 50 let provozu a koncesi od ministerstva železnic.
Na jaře 1908 započala výstavba tramvajové vozovny v prostorách tehdejší parní elektrárny na Novohradské, budování manipulačního úseku z vozovny ke Koníčkům (Žižkova ulice) a úseku tratě z Nádraží přes Náměstí na Pražské předměstí.>
V den oslav 60 let korunovace císaře, 2.12.1908, projížděly mezi náměstím a nádražím zdarma první tramvaje.
Pravidelný provoz byl na první trati zahájen 15. června roku 1909.
Trať vedla kolem kasáren dnešní Žižkovou třídou přes Senovážné náměstí na
hlavní náměstí, kde se tramvaje křižovaly (proti hotelu Zvon). Z Náměstí vedla
trať Krajinskou třídou na náměstí Mariánské, pokračovala po Pražské silnici až k
Dělostřeleckým kasárnám, kde končila u tehdejší Plzeňské zastávky. Mimo Náměstí
byly koleje rozdvojeny ještě naproti ulici U Tří lvů a na Mariánském náměstí.
Druhá trať z Náměstí na Linecké předměstí byla zprovozněna 16.4.1910. Vedla z Náměstí kolem divadla na Linecké předměstí, k železniční zastávce (Jižní zastávka). Mimo konečné byla výhybka na tehdejším Wilsonově náměstí (území parku kolem SVK a OkÚ). Dokud nebyl u divadla dostatečně zpevněn Zlatý most, museli lidé přecházet pěšky na druhý břeh a tam do tramvaje znovu nastoupit.
Tramvaje se nemusely otáčet, protože řidič prostě přenesl páku řízení z jedné strany vozu na druhou, přehodil kladku a mohl vyjet. Tramvaje nesly označení podle konečné: L - Linecké předměstí a P - Pražské předměstí. Šprýmaři jim říkali podle L langsam, tedy pomalu a podle P také pomalu. Písmena později nahradily římské číslice I až III. Tramvaje měly tři konečné: Nádraží, Linecké a Pražské předměstí, tratě o celkové délce 4888 m a 525 m manipulačního úseku. Jezdily denně od 6 do 22 hodin. Intervaly tramvají: Nádraží - Náměstí: 7,5 minuty; Náměstí - Pražské předměstí: 15 minut; Náměstí - Linecké předměstí: 15 minut. Ceny jízdného: 12 haléřů pro dítě, normální jízdné 16-20 haléřů a zlevněné jízdné za 10 haléřů, pouze na dělnickou legitimaci do 7:30 hodin ráno.
Roku 1925 prodala vídeňská společnost akcie pouliční dráhy spolu s koncesí Jihočeským elektrárnám. První a poslední změnou byla roku 1936 rekonstrukce kolejí a výhybek na Náměstí, což přímo propojilo Pražské a Linecké předměstí.>
Během války udržovaly tramvaje za stále těžších podmínek provoz, ale ke konci války letecké poplachy provoz často přerušovaly. Při bombardování 24.3.1945 v 11:40 hodin shořela vozovna, spousta kolejnic byla vytrhána a zkroucena a přerušeno trakční vedení. Doprava se na měsíc zastavila.>
Po válce postupně začaly tramvaje nahrazovat trolejbusy. V srpnu 1949 dojezdily na lince Náměstí - Nádraží, zanedlouho i z Náměstí na Linecké předměstí a nakonec, 28. února 1950, z Náměstí na Pražské předměstí.
Budějovická tramvaj měla za 1. světové války jednu zvláštnost, jízdenky s označením Strassenbahn Budweis došly, ale provozovatel AEG Vídeň si s tím velké starosti nedělal. Ve vídeňské tiskárně objevili nedodané jízdenky v arabštině pro káhirskou dopravu. Řekli si tedy: Káhira jako Budweis, takže v Budějovicích se jezdilo s jízdenkami v arabštině.
Text převzat ze stránek DP České Budějovice