Historie MHD Brno

Tramvaje

Historii MHD v Brně začala psát jako první koňka roku 1869 v trase Kiosk (Moravské náměstí) - Kartouzy. Postupně byl zprovozňovány další úseky, až celková délka sítě dosáhla 14,15 km.  Ovšem první pokus nedopadl příliš dobře, a tak byl roku 1874 provoz zastaven. Druhý pokus odstartoval o dva roky později a s novým investorem, který obnovil provoz na hlavní trase Kartouzy - Pisárky, avšak pouze v letní sezóně. I tento pokus však byl roku 1880 zastaven z finančních důvodů. Roku 1884 byla opět obnovena doprava z Pisárek do Králova pole. To už však v čele vozů stály tramvajové parní lokomotivy, kterých bylo celkem v provozu 11. Byly postaveny nové tratě. Narozdíl od předchozích, provoz byl prosperující, hlavně díky nákladní dopravě.

První elektrické vozy se v ulicích Brna objevili až v roce 1900. Hned v průběhu prvního roku provozu byly elektrifikovány všechny tehdejší tratě parní tramvaje a začala výstavba dalších tratí, po některých se v brně jezdí dodnes.

Se vznikem samostatného Československa se doslova rozpoutala výstavba nových tratí do vzdálených předměstí (Žabovřesky, Řečkovice, Židenice, Juliánov, Jiráskova Čtvrť, Husovice, ve 30. letech Maloměřice, Obřany, Horní Heršpice). Téměř všechny tratě se stavěly dvoukolejné a na několika koncích vznikaly i smyčky.

Další rozkvět tramvajové dopravy nastal po 2. světové válce roku 1948. Postavila se tramvajová trať do Bystrce a do Fučíkovi čtvrti. Na počátku 50. let vznikla nová trať k nádraží v Králově Poli. Otevřením další tratě v oblasti Kr. Pole, která končila u závodu Tesla (později prodloužena na smyčku Střelnice), byla v brně ukončena výstavba tramvajových tratí, které vedou v klasickém uličním profilu.

Od počátku 70. let až do současnosti jsou nové tramvajové tratě stavěny, pokud je to možné, na samostatném tramvajovém tělese s minimem úrovňových křížení. tímto způsobem byly postaveny tratě do sídliště Lesná (1976), do Modřic (1977) a v 80. letech do nově zbudovaných sídlišť (Bohunice, Starý Lískovec, Líšeň a Bystrc). Zatím poslední postavenou tramvajovou tratí je trať do ulice Jírova, v Líšni (1998), kde je podzemní úvraťová stanice.

Trolejbusy

O zavedení trolejbusů se poprvé v Brně uvažovalo roku na konci 30. let. Ovšem příchod 2. světové války tento nadějný projekt utnul. Trolejbusy se v brněnských ulicích objevily až v roce 1949 a to na třech nových tratích, do Králova Pole, Slatiny a Tuřan. Provoz zajišťovalo 15 vozidel 6 Tr, které si Brno nechalo speciálně upravit.

V 50. letech byla trať ze Slatiny prodloužena do Šlapanic, které leží mimo hranice Brna. V 60. letech se zdálo, že trolejbusový provoz v Brně to má již spočítané. V roce 1968 byla autobusy nahrazena trať do Tuřan. Začátkem 70. let se však začalo blýskat na lepší časy. Otevřely se dvě nové tratě do sídliště Žabovřesky. Od roku 1974 se začaly trolejbusy objevovat postupně ve Slatině u nádraží, Kohoutovicích, Komíně, Novém Lískovci a u Chirany. V roce 1981 byla propojena Mendlovo a Komenského náměstí. V roce 1989 dosáhl brněnský trolejbusový provoz svého maxima, v provozu bylo 17 linek.

Brno má nejrozsáhlejší trolejbusovou síť v České republice, která dosahuje 54 km.

Historie lodní dopravy

Myšlenka využití hladiny údolní přehrady na řece Svratce u Kníniček k provozu rekreační lodní dopravy měla své počátky již v třicátých letech, dříve než byla přehrada dokončena. Provoz lodní dopravy byl zahájen 5. května 1946 na trase Bystrc – Kozí horka – Sokolské koupaliště – Osada – Rokle – Obora – Zouvalka – hrad Veveří a zpět. V letech 1948 – 1949 byla plavební dráha postupně prodloužena na Mečkov a do Veverské Bitýšky. Charakteristickým znakem provozu lodí na Brněnské přehradě je elektrický pohon. Tato skutečnost má značný ekologický význam, neboť je účinným opatřením proti znečišťování vodárenské nádrže pro Brno ropnými produkty a přispívá k čistotě ovzduší a snižování hlučnosti v rekreační oblasti města Brna.

Začátky provozovny lodní dopravy na přehradě byly velmi skromné. V prvním roce provozu se lodě ošetřovaly i stavěly prakticky pod širým nebem. V roce 1947 byl postaven dřevěný hangár s několika dalšími menšími dřevěnými objekty, který umožňoval alespoň část prací provádět pod střechou.

Po období počáteční konjunktury a pozvolného poklesu v šedesátých letech, se později poměry ustálily. Začalo se však výrazněji projevovat stárnutí lodního parku i provizorních dřevěných objektů provozovny. V roce 1978 bylo započato s celkovou rekonstrukcí provozovny a do roku 1985 byly vybudovány 2 zděné hangáry. V osmdesátých letech byly provedeny generální opravy a modernizace několika lodí. V roce 1995 byla postavena ocelová provozně-správní budova lodní dopravy. Stavba symbolizuje svým tvarem a barvou loď. Současný lodní park se skládá ze dvou menších jednopalubových lodí Brno, Pionýr a čtyř větších dvoupalubových lodí Veveří, Dallas, Bratislava a Praha.

Zpět